Zamýšlíte se často nad tím, proč vás někteří lidé neustále zraňují a situace se opakují stále dokola? Pak máte jedinečnou možnost s tím něco udělat. Dívat se na vlastní růst je ta nejkrásnější věc na světě. Je to jako by jste šplhali po žebříku s velmi těžkými botami a každé to zdolané žbrdlínko vás posunuje o malý kousek blíž k nebi. No není to nádhera? Ano je, avšak značně to bolí, vím a věřím vám.
Lidé, kteří vás zraňují vám dělají velkou službu. Otevírají vám totiž cestu k sobě a k vašim skrytým emocím. Žijete-li s partnerem, který vás z vašeho pohledu zraňuje, je čas nahlédnout k sobě domů, do nitra. Často se tak děje na nevědomé úrovni. Důsledky vlastního chování na nevědomé úrovni si každý bude mít příležitost odžít sám. My se tedy nemusíme starat o to, jestli u těch druhých, co nám bolest způsobují, dojde nějakým způsobem k nápravě. Jejich proudění energie se o to postará samo a vrátí se jim to, co zaseli. Známé rčení „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ funguje pro všechny a všechno. My se teď půjdeme podívat na to, co nám tato lekce přináší.
Lidi okolo nás jsou jako studijní látka. Možná si říkáte, že jsem padlá na hlavu, ale já si z prožité bolesti dělám studium. Proto jsem se také dala na cestu vnitřní průvodkyně a pracuji s emocemi a myšlenkami. Nic vás totiž neposune tak, jako vlastní praxe. A možností a zkušeností se v životě naskýtá opravdu nepřeberné množství. Samozřejmě pokud máte možnost se studiu přes vlastní bolestivé prožitky vyhnout, zkuste to, někdy to opravdu jde, ale je potřeba naslouchat, vnímat, ztišit se a občas se někým nechat navést.
První příklad, který uvedu je partnerova nedůvěra.
Partner kritizuje a podezíravě hodnotí většinu toho co děláte a říkáte. Možná si v jeho přítomnosti připadáte jako malé dítě. Zraňuje vás to a necítíte se v tom dobře. Roztáčí se kolo vysvětlování a obhajování. Čím více snahy na obhajobu musíte vynaložit, tím je to horší a horší. Jakoby se vás snažil vnitřně ždímat. Tento člověk může mít v sobě nastavenou automatickou reakci, která pravděpodobně pramení z dětství. Lidé z jeho okolí ho možná často kritizovali nebo klamali a on zatím ještě nepochopil proč se mu toto dělo. Vysvětlováním, co on dělá špatně stejně nic nezmůžete. Ve vašem vztahu se bude prohlubovat stres z hádek a budete se od sebe akorát oddalovat.
Zamyslete se nad tím, co vám ukazuje partnerova nedůvěra. Použijte princip zrcadlení a otočte si tento pocit na sebe. Komu já ve svém životě nevěřím, zeptejte se sami sebe. Jsem to já, kdo nevěří lidem, jsem to já kdo nevěří sám sobě nebo někomu jinému ve svém okolí? Po zodpovězení těchto otázek přijdete na to, kde se ve vašem životě nachází ne-důvěra. Jakmile začnete tvořit důvěru v sebe, začnete tím léčit i svoje okolí.
Další příklad je pozornost.
Přejete si partnera, který vám bude věnovat více pozornosti a lásky? Znám spousty žen, které by uvítaly od svých mužů více spontánnosti a kreativity. Nemusí se rozhodně jednat o velké činy a dary. Pro mne jsou známkami pozornosti drobnosti jako květina z louky utržená nebo třeba milý vzkaz na papír. Velmi důležité je vzájemné naslouchání. Komunikace je základ. Je to to nejlepší co si ve vztahu můžete dát. Takový vztah potom může vydržet do konce života. Pozornost by měla být oboustranná a drobné radosti tvoří ve vztahu vzájemnou harmonii.
Proč tuto pozornost od svého partnera nedostáváme? Otočte se k sobě a zeptejte se sami sebe! Dáváte dostatek pozornosti sami sobě? Nevisí váš život na tom že vás někdo jiný učiní býti šťastným? Je vaše opora sama sobě dostatečně pevná? Milujete sami sebe? Kolik času věnujeme sobě? Chodíte například pravidelně cvičit aby se vaše tělo udržovalo v dobré kondici? Zajdete si občas ke kosmetičce nebo kadeřnici? Čtete knihy, které vás posunují? Máte nějaké koníčky, které vás obohacují a rozvíjejí? Toto vše je pozornost, kterou bychom měli dávat sami sobě. Když to dělat nebudeme, stanou se z nás lidé závislí na pozornosti někoho jiného a čím více se budeme pozornosti od někoho jiného dožadovat, tím méně se nám jí bude dostávat. Budeme taková ta koule na noze a to přece nechceme.
Je opravdu nutné zamilovat se do sebe. Představte si partnera/partnerku, který je stále doma a nemá co dělat. Nemá žádné koníčky a když přijde z práce, čeká jen na vás a vy jste jeho zdrojem zábavy. Pověsí se na vás a očekává, že jste tu proto, aby jste naplnili jeho prázdnotu. Tak to ale nefunguje. Nejprve musíme naplnit sami sebe abychom následně mohli rozdávat krásnou láskyplnou energii ostatním. Proto si pozornost musíme naučit dávat sami sobě. Takže až si příště budete naříkat, že vám partner nedává dostatek pozornosti, koukněte se nejdříve k sobě „domů“.
Doporučuji být nějakou dobu častěji sama se sebou. Uvnitř naleznete nejvíce odpovědí. Možná bude nutné popovídat si s tou malou holčičkou uvnitř vás a zjistit, co že jí to v dětství vlastně chybělo.
Na toto téma doporučuji moji emoční stezku….