VNITŘNÍ DÍTĚ, ŽENA A MUŽ

Vnitřní dítě jsem už tak nějak znala. Začala jsem uvnitř sebe mluvit o tom, že bych toto téma ráda poznala a otevřela. Neustále jsem na něj myslela, táhlo mě to k němu jako k zamčeným dveřím. Nu a tak mi ho vesmír otevřel. Jsem nadšená, protože mám další kus skládanky po regresních terapiích. Krásně to na sebe navazuje.

Jelikož jsem duchovní průvodce a životní číslo SEDM, (ti co nevědí – sedmičky ukazují druhým cestu tím, že jim jí prošlapou vlastními zkušenostmi) tak je jasné, že jsem si vše okusila na vlastní kůži a že jsem to ale potřebovala!                                               
Nejprve je třeba začít vnitřním dítětem. Mluvit s ním a zpracovávat postupně dětská traumata a bolístky, na které jsme možná už zapomněli. Naše emoční část v podvědomí ovšem nezapomíná, tak se ozývá v pravý čas a vytahuje z nás bolístky pomocí situací, které se v životě neustále opakují, dokud nepochopíme, jak ony bloky nebo programy rozpustit.
Myslela jsem si, že za tu dobu, co na sobě pracuji je moje vnitřní dítě uzdravené a dospělé. Jak jsem se spletla. Naše první setkání mě vrátilo do věku SEDMI let. Tam byl největší zádrhel. S vnitřním dítětem jsem se naučila pracovat a postupně jsme uvolnily bloky z dětství.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Pak přišla na řadu vnitřní ŽENA a vnitřní MUŽ. Toto setkání bylo tak ohromující.                                                                     
Ač jsem první myslela na vnitřní ženu, zjevil se mi nejprve vnitřní muž. Detailně jsem viděla jeho podobu. Byl krásný, svalnatý, vyrýsovaný, vysoký – říkám si, hmm to je ale kus chlapa, tak to mám asi v sobě dobře nastavené…ovšem do té doby, než jsem mu pohlédla do obličeje. Copak o to, obličej byl moc hezký, vlasy blond až zrz, ale měl v uchu náušnici, což byla známka mladické nerozvážnosti, alespoň takto jsem to vnímala dle celkového obrazu. Vypadal jako nezralý floutek, který se stará jen sám o sebe, nic jiného ho nezajímá a využívá všeho, co mu žena dává, spíše zneužívá. Jeho potutelný úsměv mi to dost jasně vysvětlil. Zamyslela jsem se a říkám si. Sakra proč takhle vypadá můj vnitřní muž!!! Tolik let na sobě pracuji a můj vnitřní muž je sice krásný až to bere dech, ale jeho emoční vyzrálost je ve věku 17 let!!! 
 
Nechápala jsem to. Až do té doby, než přišel obraz mé vnitřní ženy.                                                                                           
Seděla, no seděla, spíš ležela ztrápená a unavená na židli, chyběla jí životní energie, byla oteklá, obtloustlá, vyčerpaná….
To je jako má vnitřní ŽENA? Pomyslela jsem si. Asi dva dny jsem o tom musela přemýšlet. Proč to tak je, kde jsem sakra udělala chybu…                                                                                                                                                                                                
Jak jsem mohla dopustit, aby se z mé vnitřní ženy, která má být krásná a energická stala troska?                                                           
Po dvou dnech přemýšlení mi to došlo. To já jsem dopustila, aby se tak stalo. To já už nemůžu a jsem vyčerpaná. Snažím se stále vyhovět jiným, aby jim bylo dobře, aby oni se cítili dobře. Chci přece lidem okolo sebe dělat radost. No jo, ale ono je třeba si uvědomit jednu důležitou věc. Dělat věci z lásky je moc fajn. Pokud jsme v přijetí. To já sice byla.
Ale odraz mého chování se projevil zrcadlem na mužích. Muži okolo mě se chovali jako floutci, nezralí a drzí. Brali si co jsem dávala a ještě hůř já to dovolila!!! Vzala jsem jim možnost DOZRÁT!!!                                                                                                                                    
Po tomto uvědomění (díky bohu za něj), už jsem fakt nemohla, jsem udělala techniky smíření a vnitřního léčení.
Moje vnitřní žena a muž už nevypadají jako dřív. Změnili se. Změnil se jejich vzhled, jejich energie. Má vnitřní žena je nyní moc krásná, má husté a dlouhé havraní vlasy, štíhlou postavu a krásnou energii. Můj vnitřní muž se také proměnil. Má krásná široká ramena, pevnou postavu, je vyšší nežli moje vnitřní žena, neustále se o svou ženu stará, pečuje o nic, tancují spolu a milují se. Když se potřebuji ubezpečit, že můj vnitřní svět je v pořádku, znovu se napojím a podívám se, jak se mají a co dělají. Od té doby, co jsem se toto naučila, se cítím vnitřně šťastná a plná lásky a spokojenosti. 
Byl to opět jeden z mých dalších neuvěřitelných zážitků na cestě vnitřního léčení.